Web o filmech

Recenze

Hlavní a možná i jediný důvod, proč čtete tuto recenzi, je zcela jasně nalezení odpovědí na pár jednoduchých otázek: Stojí čtyřka Smrtonosné pasti za to, abychom na ni šli do kina? Je dobrá stejně jako první a druhá klasika? Není to náhodou trapný propadák? Odpovědi jsou následující a prosté: Stojí, v něčem ano, v něčem ne, a ne, nemějte obavy. Jděte na to!

Takže popořadě. Je-li nějaký filmový žánr, který vyžaduje skvěle vytuněný zvuk, obří plátno a atmosféru masového zážitku ve společnosti několika desítek dalších lidí v multiplexu, je to zcela jistě akční blockbuster. Jenže se musí povést. Mne osobně naprostá většina rádobystrhujících řachaček hluboce neuspokojuje. Nejde jen o to, že jejich jediným „přínosem“ jsou bolavé uši, roztěkané oči a v hlavě nulový zážitek (pokud zrovna nemilujete hlavního superhrdinu). Tím, čím mi všechny splývají dohromady, je to, že onen superhrdina, kolem něhož se celý ten humbuk točí, jednoduše není zajímavá postava. Ale John McClane? To je pojem! Jedna z nejzajímavějších postav světového filmu! Samozřejmě i díky tomu, že jsme se s ním na filmovém plátně setkali už třikrát, má jeho osobnost propracovanější „historii“ než nějaký John Smith ve Svalovci v poušti Gobi. Tudíž je bezesporu bližší. Hlavní podstata ale spočívá v tom, že John McTiernan či kdo jiný měl v roce 1988 geniální nápad obsadit do stejně geniálně vymyšlené role sarkastického detektiva, který je vždy ve špatný čas na špatném místě, Bruce Willise. Štramáka, kterému role hláškujících tvrdých hochů sedne nejlépe ze všech (ačkoli potenciál by měl určitě i na ryzí oscarové drama). Všichni ho máme rádi, ať jsme holky nebo kluci, neboť je to takový vtipný a drsný taťka, takže se nenajde moc diváků, kterým by lezl na nervy (na rozdíl od Cruise, Stallona, Seagala, Van Dammeho atd.). Tetelíme se, kdy zase předvede svůj pověstný ksicht číslo 7. Smrtonosná past, dokud v ní bude bude Bruce Willis hrát Johna McClanea, může mít třeba i deset dílů – vždy nás bude přitahovat a vždy se nebudeme moct dočkat, až někoho John pošle do patřičných míst a pak dotyčného svérázným způsobem zlikviduje. Třeba tak, že snipera ve vrtulníku zneškodní autem.

Eh? No jo. On totiž tentokrát Bruce nemá co dělat jen s jedním hnusným teroristou, který ohrožuje jednu budovu nebo jedno město. Spadeno má na něj totiž kvůli jeho smůle přimotat se tam, kde nemá, terorista s celou svou partičkou vyzbrojenou nejen nejmodernějšími zbraněmi, ale i nebezpečně nadanými hackery, kteří jsou schopní a hlavně ochotní namířit na něj federální stíhačku, rakety ultrarychlého doletu nebo hbité choppery. A zachránit nemusí jen New York, ale celé Státy. Že mu to vyjde, že přežije jen s pár odřeninami a prostřeleným ramenem a ještě k tomu stihne napravit pošramocený vztah s dospívající dcerou a spřátelit se s mladým klukem, kterého měl původně zatknout, to je nad slunce jasné.

Bohužel právě tady to trochu skřípe. V jedničce a dvojce onen hlavní princip ocitnutí se v nevhodný čas na nevhodném místě fungoval skvěle. John neměl na vybranou: byl jediný schopný policajt, který se na místě, kde se zlí hoši rozhodli uspořádat svou seanci, nacházel. Přitom bránil sebe a svoji manželku Holly, které šlo minimálně o zdraví. Už ve trojce byl tenhle princip opuštěn, padouch „Simon“ si jej vybral záměrně kvůli mstě na bratrovi a John byl do jeho hrátek přímo zapleten. V nové čtyřce ale na počítačový útok teroristů reagují špičky FBI a NSA, a i přesto, že má John jen starou věrnou kámošku pistoli a pár zásobníků, sám se vydává teroristy zneškodnit, aniž by k tomu tentokrát měl nějaký setsakramentsky pádný důvod. (V závěru ho samozřejmě mít bude, neboť padouch velitel mu unese dceru – jak jinak.) A další puntík. U Johna sice jsme zvyklí na cokoli, ale to, že po asi desátém pádu z několikametrové výšky vstane jakoby nic, ani nekulhá, jen trochu víc krvácí, je mírně řečeno nesmysl.

Jenže: pokud bych tohle měla brát jako mínus, jak bychom pak měli hodnotit všechny ostatní filmy, kde se to děje zcela běžně? Myslím, že v dnešní době by opak – hrdina by dostal nakládačku, skončil v nemocnici a celý film proležel s podlitinami na lůžku – působil ještě komičtěji a spíš by se z toho stalo trapné „srdceryvné“ drama á la Milion Dollar Baby. McClane je navíc prostě tak zábavný, že mu to nakonec i rádi odpustíme (tedy pokud na něj náhodou nemáme pifku, jako evidentně někteří významní recenzenti).

Smrtonosná past č.4 je ovšem naprosto strhující podívaná co se technické, tedy akční stránky týče. Nesnáším samoúčelné exhibice demolování aut při honičkách a půlhodinové střílení, dokud všichni krom hlavního hrdiny nepadnou. Tady to ale má už od prvního výstřelu důvod. Šrotu z těch všech vozidel muselo být požehnaně, ale přestože některé scény jdou až na hranici věrohodnosti (v mnoha recenzích bude jistě hodně citovaná ona scéna s náklaďákem a stíhačkou),
jak jsem psala – u McClanea se tomu ani nedivíte. Je zcela přirozené, že přepere mrštnou, v kung-fu mimořádně zdatnou asi o dvacet mladší holku – a ještě u toho prohodí trefné hlášky. Jednoduše na to má.

Abych prostě pořád jen neomlouvala to, co mi na filmu narozdíl od některých recenzentů nevadilo, shrnu to bodově. Mínusy: John pohříchu trochu méně hláškuje. A když už hláškuje, tak spíš tak nějak z povinnosti. Někomu namlátí, zahláškuje, namlátí dalšího, zahláškuje. Tdn, tdn, tdn, tdn... Je možné, že v podání Alexeje Pyška to bude znít lépe... Hlavní padouch není tak padoušský jako Hans Gruber Alana Rickmana, možná i díky výkonu Timothy Olyphanta (hlavní role šerifa v seriálu Deadwood), který je takový nijaký. Angažování McClanovy dcery do děje je bohužel klišácké (no ale zas: když už se s Holly rozvedli, koho jiného by zachraňoval?). Zápletka – FBI, NSA jsou neschopni, tak se dám do boje s lotry já - je přitažená za vlasy. John zachraňuje svou zemi už jen ze scenáristy předepsané povinnosti, ne kvůli tomu, že mu nic jiného nezbylo. Verdikt: jednička a dvojka byly samozřejmě upřímnější (dá-li se to tak u filmu nazvat) a přerostlý kluk John McClane si to hraní na vojáčky víc užíval. Plusy: „kočkování“ Johna s mlaďochem Mattem šlape výborně, a princip generačního rozdílu, na němž jsou založeny nejlepší vtípky, funguje mnohem lépe než princip černá vs. bílá z trojky. Přestřelky a boje tělo na tělo jsou režisérsky i střihačsky zvládnuté mistrně a možná snad i nevídaně - mají nápad, švih a zběsilé tempo. Ostatně největší klad Underworldů, které pan režisér Wiseman předtím natočil, byly právě bitky a střílečky. Nezklamal.

No a pak tu je Bruce. Dost zestárlý, šedivý, vrásčitý, ale ještě více charismatický než kdy předtím. On je tahadlem číslo jedna, kvůli němu čtyřka vznikla a kvůli němu strhnou diváci dveře od multiplexů, aby jej konečně viděli. Jak sám John trefně říká: jizvy a krev jsou zvláště pro ženské sexy.

Takže finální verdikt: John McClane je prostě zpátky a v opravdu proklatě dobré formě, i když už to není žádný mlaďoch. Co chtít víc? Možná aby se vrátil ještě aspoň jednou!